Rozhovor s Benem Cristovao
Zpěvák, tanečník, moderátor, herec, textař, snowboardista a člověk, který jede bomby, Ben Cristovao, zodpověděl pár otázek exkluzivně pro server www.postcrossing.cz.
Co si myslíš o projektu Postcrossing?
Ben: O projektu Postcrossing, jakkoli je otevřený a jakkoli je o tom, že si lidé, kteří se neznají, posílají pohledy, si myslím, že když už jednou někdo investuje čas do někoho, tak by se mu to mělo vrátit. Já bych třeba chtěl, aby projekt Postcrossing byl o tom, že pošlu pohlednici někomu náhodnému a ten samý člověk mi odpoví, že to nebude někdo další, protože bych chtěl, když už investuji do někoho čas, aby se mi to vrátilo zpátky. Jinak si myslím, že je super, že to funguje náhodně, protože náhodný lidi si mají strašně moc co říct a je to o kreativitě, je to o tom, že ty lidi si musejí napřed porozumět, jdou do toho s tím, že nevědí, co od druhého člověka čekat, a i tak si přivyknou a adaptují se. A to je to, co se mi líbí. Ten nápad.
Myslíš si, že tento projekt dokáže spojit lidi z celého světa?
Ben: Já si myslím, že by je dokázal spojit, kdyby to bylo tak, jak jsem říkal. Kdyby si mohli napsat nazpátek, kdyby nedostali pohled nakonec od někoho jiného. Takhle z toho mám trošku divný pocit, protože ta hlavní myšlenka, to jádro toho, že ty pošleš někomu a pošle ti někdo jiný než ten, komu jsi poslala, mě trošku mate a nevím, jak na to reagovat.
Co říkáš na to, že se celkem poslalo už přes 19 milionů pohledů?
Ben: To znamená, že lidé si ty pohledy chtějí posílat, a myslím si, že kdyby to bylo dokonalejší, kdyby si mohli posílat pohledy navzájem, že by to bylo o trošku víc promakaný a ti lidé by nakonec měli lepší odezvu z toho, co dělají. A z těch 19 milionů by mohlo být 38.
Myslíš si, že by Česká pošta měla spolupracovat s českými postcrossery?
Ben: Pokud by to České poště dávalo smysl a pokud by to bylo dotažené do konce, tak by určitě měla spolupracovat. Obecně je super, když lidé spolu komunikují. A přirovnal bych to k příkladu, kdy člověk jede v tramvaji, přijde k němu úplně cizí člověk a zeptá se ho, jak se má. A ten tázaný člověk si o tom člověku myslí, že je blázen, a nemluví na něj. Tři roky zpátky jsem jel v tramvaji, přišel ke mně pán, který pravděpodobně neměl dům, a povídali jsme si spolu, dal jsem mu peníze a měl jsem z toho super pocit. A tím chci říct, že obecně mezi lidmi chybí komunikace. A čím více bude počítačů, různých aplikací, tím víc lidé nebudou mít potřebu spolu mluvit navzájem, naživo. Tím obecně se vytrácí komunikace mezi lidmi. Takže jakýkoliv projekt, který podporuje to, že si náhodně dva lidé o něčem popovídají, je super. Myslím si, že by bylo fajn, kdyby si nakonec ti dva lidé mohli odpovědět, ale líbí se mi hlavně to, že se ti lidé propojují a že spolu fungují. Já tento projekt podporuji, myslím si, že tam jsou ještě nějaké chyby, ale od toho jsou projekty – aby se zdokonalovaly.
Odkud bys chtěl dostat pohled?
Ben: Už jen kvůli faktu, že se člověk nespojí s místem, ale s člověkem, je mi úplně jedno, odkud bych pohled dostal. Spíše bych chtěl dostat pohled, který mě zasáhne nějakou zprávou, kterou jsem vůbec nečekal, a donutí mě přemýšlet nad něčím, nad čím jsem nepřemýšlel. Nejde mi o to, odkud přijde, ale spíše o to, co by to bylo za zprávu.
Co bys chtěl vzkázat českým postcrosserům?
Ben: Přeji vám, aby jste z toho všeho, co pošlete, měli co nejvíce odpovědí, protože si myslím, že to není o tom, kam to pošlete, ale o tom, co se vám vrátí. A o tom je život 🙂
(Rozhovor zprostředkovala Michaela Procházková – Prochy Jackson Hehe.)
Další články:
- Dalších 20 okamžiků, díky kterým poznám, že jsem Postcrosser
- Rozhovor s Martinou Dvořákovou – Pohledy.cz
- Postallove dot com
- Rozhovor s Tomášem Skoumalem – Pohlednice TaP
- Reportáž o Postcrossingu v pořadu @online
About Author
